Prosincovy prehled:)

Vesele Vanoce vsem!

Uz je to zase delsi doba, ale ten cas tak leti… Tak, kde zacit…

Vsechno tady ted jede v poklidu. Uzivame si prazdniny a toho, ze se konecne muzeme dospat a po dlouhe dobe taky poznat co je to relax. Nase dny ted vypadaji asi tak, ze rano vstaneme (asi kolem desate : ) ja si udelam kafe, Honza stále spi a ja uz chytam bronz na balkone. Ano, pro ty kteri maji strach, mazu se tricitkou a nekdy i padesatkou, takze no worries : ) Pak si udelame snidani (vestinou je to Honza, kdo ji ma na starosti a verte nebo ne, vůbec se mu do toho nepletu : ) Ale musim rict, ze si s tim dost vyhraje. Pokazde mame něco jineho a vejce uz umi na vechny mozne zpusoby. Po snidani jdeme nakoupit, nebo na plaz a odpocivame. Vecer travime v restauraci, bohuzel na opacne strane, ale jde to. Tento tyden jede Honza nonstop kazdy vecer a ja krome stredy taky, takze se opravdu zacalo blyskat na lepsi casy. Vetsinou v praci koncime v deset a pozdeji a jdeme spolu domu. Doma si poustime filmy (samozrejme v anglictine bez ceskych titulku) a pak padneme do postele.

Musim se s vami podelit o to, co mi tady dela velkou radost. Jsou to knizky. Nasli jsme tady bookshop s milionem knizek, které byly vyrazeny z knihovny. Takovy sekond hand. Je to tam uzasny a jedna knizk stoji asi dolar, takze jsem pravidelni zakaznici. Za posledni mesic jsem precetla tri knzky a smele v tom pokracuji dal. Po velmi dlouho dobe mam zase cas na cteni a je to bajecne. Poslední knizku jsem si koupila z hecu. Znate to, chcete něco cist, ale nemate jasnou predstavu co. V bookshopu jsem tehdy narazila na knizku Dear John. Obal knizky me zaujal vic nez nazev ci autor : ) Byl na ni totiz Channing Tatum ze stejnojmeneho filmu, ktery jsem videla par let nazpatek. Kdo nevi, tak si toho herce vygooglujte, zejmena zeny pochopi : ) Kazdopadne jsme si rekla, ze si knizku prectu. Včera jsem ji docetla a pak jsme se s Honzou podivali na film. Co chci rict? Autor knihy Nicholas Sparks je podle me soucasny dobry autor a ja ho tolik let prehlizela. Zjistila jsem totiz jak jsem castecne omezena. Filmy jako Dear John, Vzkaz v lahvi a hlavne film Zapisnik jedne lasky jsou totiž natoceny podle jeho knizni predlohy. Vite co to znamena? Ze jsem dlouho nebyla z niceho tak nadsena a ze asi budu brzo novym zákazníkem amazon.com, kde si objednam všechny jeho knizky : ) Dlouho me knizka takhle nedostala. Je to zarazene mezi romance, ale podle meho nazoru trochu chybne. Není to prvoplanove a ne vzdy vse konci pro ctenare happy endem. Ne nadarmo se „Dear John“ stal jednickou mezi New York Times Bestsellers. Dlouhy nadech – u této knizky jsem brecela dvakrat a to se mi uz dlouho nestalo. Takze momentalne odchazim do práce o deset minut driv a jdu pred tim do knihkupectvi porozhlednout se po dalsi davce Nicholase Sparkse.

Cetla jsem uplne vsude;)

Vzhledem k tomu ze opravdu tady ca leti jako splaseny, tak jsem nestihla napsat souvisly prispevek. Jinymi slovy, nyní je 23. 12. osm hodin vecer a my sedime pred skolou a chytame internet. Snazime se stahnout aspon nejaky vanocni film. Na poradu dne je Laska nebeska, Jak dostat tatinka do polepsovny a S certy nejsou zerty. Ano, vime, existuje mnoho dalsich flmu, ktere bychom nemeli opomenout, ale kez bychom si je na externim disku vzali s sebou ze? : )

Co se ale stalo noveho? Byla za nami na ctyri dny kamaradka Lucka, ktera momentalne bydli v Sydney. Reknu to asi tak, ze jsme za ctyri dny videli vice, nez za cele mesice tady. Byli jsme na Byron Bay, v Brisbane a v parku Tambourine. Bylo to uzasne a velmi osvobozujici. Po dlouhe dobe jsme se nadechli a taky zjistili, jak Cesi, kteri tady ziji proste vedi : ) Po praci nas Lucka jednou cekala s bramboraka, podruhe s ginem a tonicem : ) popravde, bylo to presne to co jsme potrebovali. Lucka nam mimo jine povidala o Sydney a jedine co ted na blogu mohu rict je, ze nikdy nevite co vam krizi cestu, nebo co se muza stat, aneb vse je mozne : )

Surfari tady fakt existuji a vypadaji celkem sympaticky ne;)))

Uz bych asi podle vseho mela napsat neco o Vanocich. Vite, ono je to odsud tezke. Neni tu zima (ne, ze bych si na to teplo tady stezovala: ) a proste v plavkach to není ta spravna atmosfera. A tak jsme koupili v nasem oblibenem obchode K mart umely venec za pet dolaru a spoustu fialovych svicek (Terko, mela bys radost: ) a to nam verte, nebo ne uplne staci. Nakoupili jsme spoustu dobrot a taky kureci, takze vecer 25 (ano, tady to slavi takto. 24 je pro ne den jako kterykoli jiny) bude bramborovy salat a rizky. A samozrejme vino a mozna si doprejeme taky nejake bublinky.

Vsem bych takto chtela poprat krasne Vanoce plne lasky a pochopeni pro druhe. Pod stromecek vsem zdravi a stesti. Nechci tady psat takove ty klise, ale neodpustim s rict, ze nezalezi co je pod stromeckem, ale to ze svatky travite se svymi blízkymi a mate se radi. Nam tady chybi rodiny moc, ale verim, ze mi to honza vynahradi a obejme me u Lasky nebeske a ja budu vedet, ze jsem dostala ten nejkrasnejsi darek : )

A tak mejte radi sebe a ty druhe. A az si pripijete na stedrovecerni veceri vinem, pivem, dzusem (ano, vim, ze nekteri koji: ) tak se podivejte co vam vsechno zivot dal a vzal a podekujte za to. A myslete taky na ty, kteri tady s nami uz nemohou byt…ale i tak jsou s nami porad.

Hrejive Vanoce z Australie!

A.

PS: Mame v prosinci prazdniny, to uz asi vite. Ale nevite, ze jsme delali testy na kurz FCE, ktery mame od ledna a vysledek je ten, ze budeme delat dokonce vyssi level CAE. Jak to dopadne, nechme se prekvapit… Mame z toho radost, ale taky se trochu bojime : )

PPS: Jsem rada, ze jsem vas v tomto prispevku nezatezovala informacemi z prace, jelikoz je tam vse pri starem. A o tom snad az potom : )

Jeden prispevek od Honzy;)

Australie neni zadny med. A pokud ten med preci jen clovek chce, musi si ho zaslouzit.

Je to uz nejaky cas, ktery travime na kontinente zvanem Australie. Zeme klokanu, koal, Aborigincu, didjeridu, boomerangu, rugby, atd. Mohl bych tady vyjmenovat dalsi tri veci a byli bychom u konce.

Zacatky jsou vzdycky tezke. Pamatuji si jako dnes, kdyz jsem zacinal jezdit na kole. Casteji jsem byl na chirurgii nez v sedle, ale nakonec jsem se to naucil a to se nezapomina. 

Zacatky tady byly interesatni, bydleni, skola, lide ve skole, hledani prace, hledani bydleni, rozhlizeni se po okoli a to skoro do kola. Doslo vsak ke zmenam. Zmena bydliste. Jsem sami, zadne starani se o deti, hura, slava. Skola, zmena kurzu na smysluplny, to mi opet pripomina, ze po navratu musim navstivit nejmenovanou osobu z agentury AustraliaOnline a vysvetlit ji, ze je uplne pitoma. A velka to challenge, prace, ktera si zaslouzi samostatny odstavec.

Praci sehnat v teto krajine s nulovymi zkusenostmi z pohostinstvi, opravdu zadne ani z dob stredoskolsky a vysokoskolskych a k tomu byt jeste osoba pohlavi muzskeho, skoro nemyslitelne. Opet se potvrzuje, ze kdyz Pepa zna Pavla a Pavel zna Karla, tak z toho neco muze byt. Timto dekuji Olce za kontakt na Matouse a jemu za praci ve spolecnosti tri kosovskych bratru Three Kings Pizza. 

Kluci jsou to vopaleni pekne a i ty ksefty jim jedou celkem dobre. Takze mi dali jakoby sanci. No slo to, ne ze by neslo. Umyvani nadobi a dorucovani pizz vsemoznym lidem a individuim. Prace to spatna nebyla, penize tez ne, dokonce jako bonus jsem mel tricetiminutovou prochazku tam a zpatky, takze jsem jeste delal neco pro sve telo. Ale tech hodin nebylo mnoho…

Zasedla rodinna rada a bylo rozhodnuto: “Musis si najit dalsi praci.” 

Hledal jsem, chodil jsem, ptal se, ale jedine, kde meli volno byl contract killer a na toho nemam zbrojni prukaz.

Ach ty vymluvy, proc cloveka nemuze zamestnat, od toho, ze nejsou ksefty a hospoda je narvana, pres ze majitel neprijima muze apod. 

Nakonec se vsak stesti usmalo, ono to tak vypadalo a stal jsem se soucasti nadnarodniho retezce Vapiano. Kreslili mi budoucnost, karierni postup, moznost presunu do nektere z dalsich 30 zemi, dostatek shift a hodin a ono houby, houby zlata rybko. Usmudlanci jedni, ani nemaji system na shifts na netu, aby se tam mohlo 60 zamestnancu podivat, musi clovek volat.

Pak vsak draha polovicka pouzila svuj sarm, zenske zbrane, obratny PR jazyk a sve pihy a mohl jsem jit na trial do podniku, kde rozdava usmevy.

Dopadl jsem dobre, to modri jiz vedi. Muj smysl pro cistotu a poradek na ne zapusobil, takze me vzali, dokonce i penize me dali, takze uz zadny bartrovy obchod a i shifty clovek dostane. No ono je to mozna i tim, ze novy chef byl do polovicky blazen, takze jsem cekal nejaky horky olej za krkem a podobne vylomeniny, ale nastesti si nasel novou obet, holku ze zeme galskeho kohouta, asi ho Evropanky uchvatily. Nedivim se mu.

Takze si to takhle s Adel pekne z prace prenasime i domu. Porad to nadobi, kam se podivas. Skoro bych rekl, ze budu za chvili PRO. Tak me napada, ze bych si mohl pridal dve nove skills do LinkedIn profilu - baleni pizza krabic na cas a umyvani nadobi.

Kdyz si prectu radky zpatky, vypada to skoro jako idyla s par mracky na obloze, ale co vas nema, byly tam mraky, blesky a hromy a ba dokonce i krupobiti, nastesti jsme to vsak zvladli, teda Adel to zvladla se mnou, prezila, haha. Diky za tvou trpelivost.

Ted trosku nafoukanosti. Jedeme do Melbourne. HHAHAHAHHAH kis kis HAHHA. Byla tam olympiada, jezdi se tam F1 a motorky a tez v nasem terminu poradaji i Australian Open - takovy lokalni tenisovy miniturnaj, jen Roger, Novak a Andy…

Na to, ze jsem mel napsat par slov je toho na malou knizecku a to jsem mel potize napsat bakalarku, zdravim dedecku a dekuji jeste jednou a verejne… ;-)

Jak to rika Arnie. She will be back!