Dnes to neni prispevek z mych cest po svete, ale z mych cest v zivote... Dnes je to totiz rok, kdy odesla moje milovana maminka do nebe... Fyzicky ji tu nemam, ale psychicky ji citim kazdy den. Neuplynul ani jeden den, kdy bych si na ni nevzpomnela! Nebudu se tu rozepisovat o tom, co vsechno pro me mamka byla, protoze to vsichni vite;) reknu jen to, ze diky ni jsem lepsim clovekem a jedina vec, na kterou jsem zatim byla opravdu pysna je, ze jsem jeji dcera...
Vsechno se deje pro nejaky duvod, i ty spatne veci... Jen musime prijit na to, co nam to prineslo. V mem pripade neuveritelnou vnitrni silu a statecnost! Naucila jsem se vazit si zivota a jak se ho snazit prozit kazdickym nadechem! Ze je zbytecne se stresovat mnohymi vecmi, protoze je nemuzeme ovlivnit...
Vcera jsem sedela po praci se sklenickou v ruce a svickou na stole a na chvilku jsem mela pocit, ze mamku necitim... Dneska rano mi opet pripomnela, ze je porad se mnou a ze se nemusim niceho bat, protoze dneska tady cely den prsi a jsou to slzy mamky...prselo totiz i pred rokem! Asi si umite predstavit, jaka je sance, ze tady na Gold Coast bude prset;) Minimalne mistni obyvatele jsou tady destem hooodne prekvapeni:) rikam tomu zazrak jmenem Maruska;)
Zkuste rict svym milovanym, ze si jich vazite a ze je mate radi a davejte jim to najevo tak moc, jak jenom dokazete! V tomhle pripade je vice opravdu vice;)
Podivejte se, jaka to byla krasna duse...alespon pro me...
Podivejte se, jaka to byla krasna duse...alespon pro me...
Necht jsou vsechny bytosti stastne;) a zapalte za mamku svicku...
A.
